Smrtijed (v originále Death Eater) je v sérii knih o  stoupenec Lorda Voldemorta. Smrtijedi tvoří Voldemortův nejužší kruh věrných a pomáhají mu v jeho snaze o ovládnutí světa. Smrtijedi bojují proti ministerstvu kouzel a proti Fénixově řádu, své protivníky zastrašují a fyzicky likvidují je i jejich rodiny. Smrtijedi jsou zjevně inspirováni rasistickou organizací Ku Klux Klan

Smrtijedi jsou na levém předloktí označeni „znamením zla“ (dark mark). Voldemort může smrtijedy pomocí znamení zla svolat: pokud se jednoho znamení dotkne, začnou všechny smrtijedy jejich znamení pálit. Od smrtijedů se očekává absolutní loajalita a

BYLINKÁŘSTVÍ : Lesy patří k nenahraditelným krásám naší planety, díky kterým se nám tady na zemi ještě pořád dobře dýchá. Stromy nejenže jsou krásné jako takové, ale poskytují nám také přísun kyslíku...
Tak takhle vidí stromy mudlové, kterým nebylo dopřáno, aby poznali krásu kouzelnických stromů. Kouzelnické stromy nejsou jenom o tom, že k nim přijdeme a řekneme: "Hele, to je krásný a statný strom. Co takhle ho pokácet? Dochází nám dříví na oheň." Nebo, že se ve škole naučíme: "Víte, děti, lesy jsou plíce planety, vyrábějí kyslík." Ne, lesy jsou mnohem víc než tohle, lesy z hlediska kouzelníků jsou mnohem zajímavější a v mnohých případech se i mudlové setkají s kouzelnickým stromem, ale netuší, do čeho se mohou připlést. Některé stromy jsou tak agresivní, že není dobré, když se k nim i kouzelník přibližuje. Naopak existují i stromy, které jsou i mudlům užitečné (v jistém slova smyslu).
Některé stromy dokonce nejsou mudlům viditelné, ale kouzelníkům ano. Když se takový strom mudlovi připlete do cesty... to pak mají pánové z ministerstva co dělat. Bohužel se vyskytují i druhy, které nevidí ani kouzelníci. Tyto stromy jsou zaregistrované na ministerstvu, a každý kouzelník má možnost nahlédnout do archivu neviditelných stromů. Ve třetí kapitole se zmíním o dvou takových případech.
Jak už jsem podotknul výše, mudlové mají co do činění s kouzelnými stromy. Většina kouzelnických stromů se podobá obyčejným mudlovským stromům. A když mudla narazí na kouzelný strom různě pokroucený, třeba s fialovým listím, pak si myslí, že jde o cizokrajný druh. A pokud si to nemyslí a začne něco "roztrubovat" o divných

Úvod do světa magie

Jasnovidnost shrnuje množství skrytých faktů, především vědomosti získané bez prostřednictvím smyslů o událostech a předmětech časově i prostorově blízkých nebo vzdálených. Do oboru jasnovidnosti spadají: kryptoskopie, tj. vidění neviditelně ukrytých předmětů prostorově blízkých, prostorová jasnovidnost, tj. znalost pochodů nebo událostí, smyslům dočasně nepřístupných a časová jasnovidnost do minulosti i do budoucna, kdežto pod názvem telepatie se rozumí přenos dojmů, vjemů, představ a myšlenek od jedné osoby ke druhé - bez prostřednictví nám známých smyslů. Člověk, nacházející se v hypnotickém hlubokém spánku, má schopnost vidět předměty, osoby a děje vzdálené. V hypnotickém stavu hmotné smysly ustupují před činností vidění a poznání světa hmotného.
Odkud se bere tento zdroj vědění? Někteří badatelé tvrdí, že vše, co zažijeme, je uloženo ve skupinové (kolektivní) mysli. Není v člověku, ani v žádném živočichu. Je to část neboli fáze Univerzální Mysli a je odrážena pouze lidskými mozky. Je to vzpomínková fáze mysli a v ní jsou uloženy zápisky o minulých zážitcích a učení celého lidského pokolení. Toto ohromné skladiště je daleko vzadu v subjektivní mysli, vzadu za skladištěm, v němž jsou odloženy vzpomínky na minulé zážitky a učení člověka. Nutno dodat, že čas, jak ho známe my tam neexistuje a proto minulost, přítomnost i budoucnost je v jedné rovině a my z něj můžeme číst.

*Nostradamus*

Asi nejznámější jasnovidec Michel de Nostredame se narodil 14. prosince roku 1503 v St. Remy. Naučil se matematice, řečtině, latině, hebrejštině a klasické literatuře, učil se astrologii. Byl vynikající lékař, jasnovidec, mág a prorok. Roku 1555 napsal svůj první svazek "Centuries" o stech čtyřverších. V následujících letech dokončil devět dalších svazků.
Nostradamus zemřel roku 1566 v době, kdy byl na vrcholu slávy. Zanechal však po sobě tyto již zminěné spisy. Jeho proroctví byla neobyčejně přesná a řada z nich se vyplnila. Předpověděl například Francouzskou revoluci, detailně popsal průběh 1. a 2. světové války, bombardování Hirošimy, kulturní revoluci v Číně, přistání na Měsíci, AIDS, teroristické útoky na New York, zavraždění papeže a další události, které lidstvo čekají v následujícím století. Nostradamus měl pravdu o naší minulosti. Avšak, měl ji i o naší budoucnosti?
Pokud budete číst nějakou jeho knihu, budete to jistě překlad, který nemusí být správně pochopen a přeložen. (Originálu by asi nikdo nerozumněl, psal ve verších). Je na každém, aby posoudil, zda je vše pouze shoda náhod, nebo na tom přeci jenom

Černá magie - termín je patrně odvozen z perského slova, které znamená moc nebo velikost, podobně v latině magnus znamená velký, v řečtině megas je mocný, v sanskrtu maha znamená moc. Jejím základem, jak si mnozí myslí, není ubližování, zaklínání, proklínání a očarovávání, ale čistě a pouze využívání energie získané jejím užitím pro své potřeby. V bílé magii je jakýkoli magický úkon použit pro změnu či získání energie třetí straně - bez nároku na získání jakékoli energie pro sebe. V černé magii je tomu právě naopak. Pojmy jako zlá, negativní, špatná jsou tedy zavádějící termíny a to jen proto, že v této magii je prioritou získat co nejvíce energie pro sebe, ale neznamená to, že tuto energii nelze předat někomu jinému.

Příklad: K černé magii nepostradatelně patří rituály, invokace, „kouzlení“. Dobrým příkladem černé magie je Kniha Abramelinova, která má základ v Kabala a ukazuje, jak získat svého osobního anděla ku prospěchu svému, dále učí, jak ovládnout démony a jak správně zacházet s kabalistyckými čtverci. Při čemž v celé knize je opakovaně doporučováno, že zájmem a cílem není škodit druhým, ale pouze získat

BILÁ MAGIE :

Z pohledu magického bylinkářství, se věří a věřilo, že největší magické vlastnosti měly rostliny trhané za zatmění, úplňku, nebo jen na neobvyklých místech, třeba jako byl šibeniční vrch. Z takových to bylinek, nebo jejich částí (Květ, Kořen, Listy) se pak dělali odvary (čaje), nebo masti. Většina sbíraných bylinek jsou ještě dnes hojně užívány, jen pod záštitou lékařské nebo jako psychotropní rostliny. Patří sem hlavně: Kopřiva Říkalo se u ní, že je to společně s Černým bezem nejsilnější magické rostliny. Po jejich vhození do ohně odhánějí zlo. Durman, Jmelí měli zase navozovat stavy, při kterých se dalo nahlédnout do budoucnosti. Ovšem přes všechny nesporné i sporné fakty, byla bílá magie rostlin spíše o účincích než mystickém nadpřirozenu. Nejde však popřít, že v bílé i černé magii mají magické rostliny své pevné místo.^[1]

Věštění bylo dalším nejrozšířenějším uměním bílé magie, ať to již bylo věštění z Tarotu, křišťálu nebo ruky. Zajímavostí je, jak vlastně vznikla představa čarodejnic létících na Sabat na koštěti. Přičemž celá událost je vysvětlena takto. Při věštění jsou užívány nejrůznější psychotropní látky, o vlastnostech třeba takového durmanu už věděli staří Indiáni při svých astrálních cestách. Nebylo tedy vzácností, že při věštění tyto látky užívali i některé čarodejnice. Aplikace těchto látek dříve byla stížena, takže aby psychotropní látky lépe vnikaly do těla, byly vyráběny v podobě mastí. Tyto masti pak byly nanášeny na násady od košťat a posléze třeny o pohlavní ústrojí, kde je nejcitlivější sliznice a látky se dostávají nejlépe do těla.

V dnešní době je nejrozšířenějším kultem bílé magie tak zvaná Wicca. Na bílou magii

MAGIE A RITUALY :

Měsíc a magické rituály

Měsíc a magie patří k sobě odedávna. Jak také jinak? Vždyť panuje noci, světu temna a neviditelna a mnoho postav vynořujících se právě v noci je zároveň vnímáno jako tajemné, patřící do magického světa.Už pouhé vyslovení jejich jmen a pomyšlení že bychom se s nimi měli sami setkat vyvolává mrazení v zádech. Duchové a vampíři se objevují, jak každý ví vždy okolo půlnoci a to především při úplňku a také neškodní lidé se proměňují ve vlkodlaky pouze za svitu měsíce. Měsíční noc je ale především doba čarodějnic a kouzelníků.
Čerpají z něj odedávna svojí sílu a kouzelnou moc, kterou jim je právě a jedině on schopen dát.
Podle nejstarších pramenů měsíc představuje bohyni o třech tvářích
Artemis (přibývající měsíc), Seléne (úplněk) a Hekaté (ubývající a nový měsíc). Každá z těchto bohyní je jiná. Toto základní rozdělení vlastností a vlivových sil měsíce má pro jakoukoli měsíční magii zásadní význam, jak si vysvětlíme později.
Čarovná moc měsíce se nazývá „SILA" a jak již každý z vás tuší, znásobuje se tato při úplňku kdy je nejmocnější a také vhodná k jakémukoli druhu magie. Proto se také odedávna veškeré čarodějnické slety konaly právě při úplňku.
Stejně jako kdysi se zahajují modlitbou k velké bohyni, u níž
si čarodějnice vyprošují ženské kouzlo, omlazení a plodnost.
Také tanec okolo ohně je velmi prastarým magickým úkonem.
Když čarodějnice okolo něj tančí, dívají se do plamenů a přijímají sílu a vliv ohně a zvláštního koření, které bylo před tím do ohně vhozeno.
Podobného účinku dosahovaly v minulosti také tím, že pravidelně trávily úplňkové noci ve volné přírodě a přitom vzývaly a pozorovaly měsíc.
Tyto noční výlety byly však lidem podezřelé, a tak se šeptalo, že nechodí v měsíčním svitu po lese proto, aby sbíraly byliny a léčivé kořínky.To je jen záminka.Ve skutečnosti tráví noc ve volné přírodě, aby mohly nerušeně vzývat lesní skřítky, hvězdy a planety a především měsíc. Síla (právě ona tajemná SILA) z nich pak vyzařuje a propůjčuje jim magické schopnosti, například moc jenž jim až do dalšího úplňku umožní přenášet dobré nebo špatné vlastnosti na lidi, na něž upřou svůj pohled...
Lidé se od nejstarších dob báli především ubývajícího měsíce, a to hlavně temných nocí před novým měsícem. Neboť tehdy, když měsíc ukazuje svoji temnou tvář, nastává čas temného umění, zakázaných věd a zlých kouzel.
A tak si tedy, moji milí žáci čarodějnického umění nejprve probereme
magii přinášející zlo. Není ovšem mým úmyslem naučit vás provádět zlo přinášející kouzla, atak se zde omezím pouze na jejich popis, a rituální slova a zaklínadla si, pokud o ně budete stát musíte najít jinde. Doufám, že se proto jistě na mě nebudete

NICOLAS FLAMEL

Fanoušci Harryho Pottera znají Nicholase Flamela především jako středověkého alchymistu, který dokázal vyrobit kámen mudrců-zázračnou substance, která mění olovo ve zlato a je základem pro výrobu elixíru mládí.
V době kdy Harry přichází studovat do Bradavic (kde je kámen ukryt a střežen mnoha zaklínadly a kouzly),je Flamel naživu a se svou ženou Parenellou si v anglickém Devonu užívá svých zralých šesti set padesáti šesti let.
Právě tak stár by totiž historický Nicholas Flamel, kdyby se dožil dnešních dnů.Alchymista Flamel totiž skutečně žil, jeho žena se skutečně jmenovala Parenelle a legendární kámen-pokud můžeme věřit spisům, které po sobě zanechal-ve své alchymické laboratoři dne 17.ledna roku 1382 doopravdy vyrobil.
Většina našich vědomostí o Flamelovi pochází z jeho díla Hierogliphica, v němž líčí, jak se-téměř náhodou-stal alchymistou.
V době jeho narození, k němuž došlo ve francouském městečku Pontoise okolo roku 1330, se již alchymie vítězně šířila pocelé západní Evropě.
Alchymické taje zprostředkované arabským světem a okolo roku 1200 zpřístupněné Evropě v latinských překladech čerpaly z technik starověkých řeckých a egyptských hutníků a kovářů.
Příručky obsahovaly popisy umného laboratorního zařízení, chemických přísad a složitých postupů ,jež měly vést k vytvoření kamene mudrců,dosažení nesmírného bohatství a v první řadě k získání nesmrtelnosti.
Alchymii byl připisován i duchovní rozměr:pokud se dílu oddával s náležitou pokorou, mohl se alchymista pozvednout ke stavu vyšší čistoty a ušlechtilosti.
Mnozí sice na oba tyto cíle alchymie hleděli nevěřícně, nespočetní nadšenci si však zakládali domácí laboratoře a obětovali hledání kamene dlouhá léta.
Zdá se ,že jako mladík Flamel žádný zájem o alchymii neměl, ačkoli o ní zcela jistě slyšel.
Na svou dobu byl vysoce vzdělaným mužem, neboť dovedl číst a psát francousky i latinsky.
Když nastal čas ,aby se postavil na vlastní nohy,přesídlil se Nicholas do Paříže a stal se profesionálním kopistou,notářem a knihkupcem.
Ve Flamelově době neuměla většina lidí číst ani psát, a když potřebovali písemný doklad o nějakém důležitém jednání či obchodu,museli vyhledat služby písaře. Flamel si přivydělával i opisováním knih (knihtisk byl objeven až o sto let později) a lekcemi psaní v bohatých domech-mimo jiné své žáky učil,jak se podepsat.
Jeho prvním působištěm byl maličký dřevěný stánek na Písařské ulici, ale když se jeho úspěšný podnik rozrostl o tovaryše a učně,zakoupil nedaleko odsud dům a svůj podnik sem přestěhoval.
Kromě toho se seznámil a oženil s Parenellou, pohlednou a zámožnou vdovou.
Až do tohoto okamžiku se kariéra mladého písaře odehrávala zcela předvídatelně.
K zásadnímu obratu došlo,když se v obchodě objevil neznámý člověk a prodal mu knihu, která měla navždy změnit jeho život.
"Tehdy se mi za cenu dvou florintů ocitla v rukou,"píše Flamel, "velmi stará a veliká zlacená kniha.
Nebyla z papíru ani pergamenu jako jiné knihy, nýbrž byla vyrobena z tenké kůry. Desky byly měděné,jemně provedené a po celé ploše ozdobené rytinami podivných obrazců."
Flamel knihu prostudoval a nabyl přesvědčení, že obsahuje tajemství výroby kamene mudrců, jemuž však bylo třeba nejprve porozumět.
Jako jiné alchymické příručky byla i tato z velké části psána záměrně tajemným jazykem.
A nejhlubší taje, které obsahovala,byly zaznamenány nikoli slovy, nýbrž pomocí záhadných symbolických obrázků.
Jedna kolorovaná kresba například znázorňovala poušť plnou půvabných studánek, z nichž své hlavy vystrkovali hadi.
Jiná představovala keř na vrcholku hory zmítaný větrem a obklopený gryfy a draky.
Flamel ilustrace obkreslil (vlastní knihu nesměl nikdy nikdo s výjimkou Perenely spatřit),ukázal je svým známým a vyvěsil je v obchodě,neboť doufal, že by mu někdo mohl vysvětlit ,co znamenají.
Nikdo takový se ale nenašel.Pravděpodobně někdy v této době si Flamel založil alchymickou dílnu a začal zkoušet různé postupy na základě těch částí knihy, jimž rozuměl.Žádný pokus se mu však nezdařil.Alchymická tradice vyžaduje, aby adepti ,,umění" byli do jeho tajů nejrve zasvěceni mistrem.
Do hledání takového učitele se Flamel pustil teprve po mnoha neúspěšných pokusech a našel jej až ve Španělsku.
Když mu byly nyní odhaleny pravé taje knihy, vrátil se do Paříže a po třech letech neúnavné práce dosáhl svého cíle.
,,Za přítomnosti (samotné)Perenelly jsem vykonal projekci červeného kamene na určité množství rtuti," napsal, ,,a opravdu jsem ji proměnil v téměř stejné množství zlata."Flamel uvádí,že zlato vyrobil pouze třikrát.
I tak to bylo mnohem více, než kdy mohl potřebovat.
Žili s Perenellou skromně a své bohatství užívali k prospěchu druhých.
Během zbývajících let svého života manželé založili a podporovali čtrnáct nemocnic, stavěli kaple, financovali údržbu kostelů a kostelních hřbitovů a obdarovávali chudé vdovy a sitotky.
Perenella zemřela roku 1397 a Flamel strávil poslední léta svého života zapisováním svých alchymických znalostí.
Zesnul 22.března roku 1417 a byl pochován v kostele sv.Jakuba nedaleko svého domu.
Čemu máme ve Flamelově příběhu věřit??? Podařilo se mu skutečně zlato vyrobit??? Nebo si všechno vymyslel-starobylou knihu, cestu do Španělska i kámen mudrců??
Jediným zdrojem toho, co víme, je Flamel sám. Některá fakta o jeho životě jsou jistá.
Nicholas Flamel existoval, nepochybné jsou i jeho dary církvi a dobré skutky (některé církevní památky,které zbudoval, přeprvaly staletí) a příběh jeho alchymického hledání pomohl udržet při životě víru,že alchymie není pouhou smyšlenkou a že kámen mudrců lze vyrobit.
V 17. století vešel Flamelův příběh do říše pověstí.
Tvrdilo se, že brzy poté, co zemřel,vtrhli do jeho domu lupiči a převrátili vše vzhůru nohama, jen aby našli nějaké zlato.
Žádné však nenašli, a tak otevřeli alchymistovu rakev, kde jak doufali, by se mohl ukrývat kámen mudrců.
Jenomže rakev byla prázdná-nebyl v ní ani kámen,ani Flamel!!!
To proto, tvrdí někteří, že ve skutečnosti Flamel ani Perenella nikdy nezemřeli, neboť pomocí kamene získali nesmrtelnost.
Podle zprávy jednoho vyslance Ludvíka XIV. žili v Indii a v roce 1761 je kdosi zahlédl v publiku přihlížejícím představení v Pařížské opeře.
A v poslední době se -z úst samotného Albuse Brumbála - šíří zvěsti,že se manželský